I malé obce do 500 ekvivalentních obyvatel při vypouštění svých odpadních vod musí vyhovět emisním standardům, které vymezilo příslušné nařízení vlády. Byť tyto standardy nejsou tak přísné jako ty, které platí pro velké městské aglomerace, může úporná snaha projektanta ve studii o splnění nařízení vlády citelně poznamenat finanční zdraví leckteré menší obce na období mnoha generací.

Řešení pro zvýšený výskyt balastních (dešťových) vod

Ve studiích odkanalizování celých regionů se často objevuje věta, že je nutno zabránit přítoku balastních vod. Množství balastních vod závisí na těsnosti potrubních stok, přípojek a existenci drenážních (spodních) vod. Realizace rozsáhlých kanalizačních sběračů, doplňující stávající kanalizaci v dané obci a případná realizace stavebně a technologicky náročné pouze aktivační čistírny odpadních vod v řádu stovek milionů korun bývá vždy pro obec nevýhodná.

Výhodnější řešení se nabízí využití aktivačních biologických nádrží, které však vyžaduje potřebnou plochu. Zábor půdy vyplývající z možného látkového zatížení plochy hladiny, u neprovzdušňovaných nádrží cca 50kg BSK5/ha a den a u provzdušňovaných cca 6x více, není zanedbatelný. Navíc požadavek potřebné doby zdržení v užitném objemu nádrže, u neprovzdušňovaných cca 20 dnů a u provzdušňovaných cca 4x méně, klade nemalé nároky na objem zemních prací.

Nabízí se řešení využívající kombinaci aktivační čistírny a aktivační biologické, někdy nazývané stabilizační nádrže – rybníku. Kombinace přináší úsporu stavební plochy, kdy využití pouze biologické nádrže by často bylo nerealizovatelné.

Město Hadamar patří, co se týká odvodu odpadních vod, do kanalizačního systému města Limburg. Některé části města Hadamar však bylo nutno odkanalizovat separátně. Toto se týká části Niederzeuzheim a Oberzeuzheim, tedy odkanalizování zhruba 3000EO.

Původní záměr byl vybudovat energeticky nenáročný systém simultánního čištění v rybnících při jistém průběhu nitrifikace. Pro nedostatek místa bylo zvoleno kombinované čištění na čistírně a v rybnících – stabilizační nádrži a biotopu.

Vzhledem k již vybudovanému sběrači byl poměr Qmax za deště a Qmin za sucha 6 : 1 pro původní koncepci čištění pouze v rybnících příliš vysoký. Předepsaný stupeň vyčištění odpadních vod musel být dodržen i při proměnlivém množství dešťových vod. Na základě těchto okolností byl zvolen následující koncept čištění, znázorněn na blokovém schématu:

Po mechanickém předčištění na česlích a lapáku písku je množství odpadních vod přivedeno na aktivaci – biostupeň systému STM®, kde probíhá stabilní celoroční nitrifikace. Odlehčené množství dešťových vod je před aktivací svedeno na provzdušňovanou stabilizační nádrž – rybník

Zde probíhá rovněž nízko zátěžová nitrifikace. Nádrž je rovněž využita pro stabilizaci přebytečného kalu z aktivace a je tak zaručen celoroční dostatek aktivního biologického kalu pro čištění dešťových vod. Za provzdušňovací stabilizační nádrží je umístěn rybník s rostlinným biotopem.

Účinnost systému STM se zvýšenou biologickou eliminací fosforu je patrná z provozních výsledků čistírny na odtoku za dosazovací nádrží. Nátok (Zulauf), odtok (Ablauf):

V procesu tvorby dokumentace, obzvláště v prvních stupních, je nutno mít na paměti, že další stupně již nákladovost při realizaci ovlivní jen velmi omezeně: