Anoxická zóna je klíčová část biologického čištění bez rozpuštěného kyslíku. Slouží primárně k denitrifikaci, tedy k odstraňování dusíku, který se zde za přítomnosti organických látek přeměňuje na neškodný plynný dusík.

Základní principy a funkce

Proces v anoxické zóně funguje v několika krocích:

Akceptor elektronů: Mikroorganismy (bakterie) spotřebovávají organické znečištění, ale jelikož nemají k dispozici volný kyslík, využívají kyslík vázaný v dusičnanech (NO₃⁻).
Redukce dusičnanů: Odbouráním dusičnanů vzniká plynný dusík (N₂), který uniká do atmosféry a nezatěžuje tak životní prostředí.
Podmínky: Hodnota redoxního potenciálu se v této zóně pohybuje zhruba od -50 mV do +50 mV. Je nutné zajistit míchání směsi, aby nedocházelo k sedimentaci kalu, ale zároveň se do vody nesmí dostat vzdušný kyslík.

Využití v praxi

Moderní čistírny využívají kombinaci zón pro dosažení maximální účinnosti (odstranění uhlíku, dusíku i fosforu):

Oxická zóna (aerobní):

Anaerobní zóna: Zcela bez kyslíku a dusičnanů (pro odstraňování fosforu).

Anoxická zóna: Bez kyslíku, ale s přívodem dusičnanů z oxické zóny (pro denitrifikaci).