Kyslíkový vnos je klíčový proces biologického čištění, při kterém se dodává rozpuštěný kyslík do aktivovaného kalu. Umožňuje mikroorganismům odbourávat organické znečištění a provádět nitrifikaci (přeměnu amoniaku na dusičnany).

Jak probíhá a na čem závisí:

Proces nápomáhá tomu, aby se kyslík převedl z plynné fáze (vzduch) do kapalné (odpadní voda), kde je spotřebováván biomasou. Účinnost (označovaná jako kapacita vnosu OC v kg O₂ za hodinu) se odvíjí od několika faktorů:

Teplota vody: S rostoucí teplotou se snižuje rozpustnost kyslíku ve vodě, ale zároveň stoupá aktivita bakterií.
Tlak a hloubka: Hlubší nádrže zvyšují hydrostatický tlak, což zlepšuje rozpouštění kyslíku.
Kvalita vody: Přítomnost tenzidů a solí (tzv. faktor α) negativně ovlivňuje přestup kyslíku do vody.

Běžné způsoby provzdušňování

Provzdušňovací systémy se dělí podle způsobu, jakým se vzduch do vody dostává:

Jemnobublinná aerace: Vzduch je vháněn dmychadly přes membránové elementy na dně nádrže. Tvoří se velké množství drobných bublinek, což zajišťuje nejvyšší účinnost a úsporu energie.
Hrubobublinná aerace: Používá se spíše k míchání vody než k samotnému vnosu kyslíku, protože má nižší účinnost rozpuštění.
Povrchové aerátory: Rotační turbíny nebo šrouby víří hladinu, strhávají vzduch z atmosféry a zároveň vodu promíchávají.